| Filmy | Knihy |

Zlodějka knih - Markus Zusak

20. prosince 2014 v 22:45 | Кристина Ж. |  Knižní recenze
Autor: Markus Zusak
Originální název: The Book Thief
Překlad: Vít Penkala
Nakladatelství: Argo
Rok vydání: 2009
Počet stran: 526 stran
Žánr: drama, válečná

,,Jdu se jenom podívat." Opravdu mi přijde neuvěřitelné, kolikrát se mi už podařilo touhle větou samu sebe obelhat. Jako bych nevěděla, že když už jednou do knihkupectví vlezu, nepodaří se mi odejít s prázdnou. Tak jsem se takhle rozmýšlela nad Zlodějkou knih a Sběratelem kůží a Zlodějka to nakonec vyhrála. Podotýkám, že knihu jsem si poctivě koupila a neukradla.
♣ ♣ ♣
O knize:
Nacházáme se ve 40. letech 20. století. Hitler se dostává k moci a pomalu se schyluje k válce. Smrt se div nepřetrhne, nikdy neměla více práce. Příběh zlodějky knih začíná na cestě. Liesel Memingerová sedí ve vlaku na cestě do Molchingu a nerozumí, co se kolem ní děje. Za chvíli bude navěky odtržena od své drahé matky. Za chvíli si Smrt vezme duši jejího mladšího bratra. Za chvíli ukradne svou první knihu - Hrobařovu rukověť. Když Liesel přijíždí do Molchingu na ulici Himmelstraße, ujímají se jí pěstouni Hans a Rosa Hubermannovi.

Liesel se zdá být docela obyčejné děvče. Neumí moc dobře číst, hraje na ulici s klukama fotbal, zdraví se s napřaženou pravicí se slovy ,,Heil Hitler!", sem tam něco ukradne. Přesto první (a zdaleka ne poslední) ukradená kniha Lieselin příběh natolik změní, že zaujme i samotnou Smrt. Liesel díky ní poznává sílu slov v knihách a sílu slov, která ovládají svět a to ji přimněje ukrást další knihu. Jejím životem se přitom mihne spousta zajímavých lidí: kluk s vlasy barvy citronů, muž s harmonikou v srdci, žena, která vaří hrachovou polévku, židovský boxer, zloději, Führer, muži v dlouhých pláštích a neposlední řadě také samotná a všudypřítomná Smrt.
♣ ♣ ♣


Přiznávám se, že nevím odkud začít. Kniha mi (a to se stává málokdy) doslova vyrazila dech. Koupila jsem si ji asi před 10 dny a od té doby jsem ji zchroustala hned dvakrát a pokaždé jsem si nad ní pobrečela. Dámy a pánové, právě jsem měla tu čest dočíst jednu z nejlepších knih, které se mi kdy dostaly do rukou a je pro mě opravdu obtížné najít vůbec slova, která by popsala, jak tuhle knihu miluju a jak je úžasná.

Že nemáte rádi tlusté knihy? Tak na to rychle zapomeňte. Pět set stránek tam, pět set stránek sem - čtení vám uteče tak rychle, že vám bude ještě líto, že kniha nebyla přece jen o trochu tlustší. Zlodějka knih pro mě představovala jednu z nejčtivějších knih, která se ke mně kdy dostala: napoprvé se mi ji podařilo sfouknout asi za dva večery. Tohle má nejspíše na svědomí naše ne příliš empatická (leč poetická), lehce sarkastická a naprosto úžasná vypravěčka - tedy sama Smrt. I když prezentovat smrt jako osobu bylo velice odvážné, musím říct, že autor to zvládl bravurně a vlastně ani nemohl zvolit lepšího vypravěče. Díky tomu, že Smrt nemá přímo v příběhu svou osobní roli, ačkoliv do něj neustále vstupuje, má možnost převyprávět příběh tak, jak by to žádný člověk vyprávět nemohl. Neumím si bez ní zkrátka ten příběh představit, bez ní by byl prostě poloviční. Ona sama je totiž tak dokonale nelidská, ale zároveň tak neskutečně upřímná, až vás přesvědčí, že dokonce i smrt má srdce. Ze začátku budou mít mnozí možná problém s tím se do četby ponořit, protože vyprávění příběhu je neskutečně... jedinečné a ojedinělé. Naše milá Smrt si mnohdy neodpustí nějakou tu jízlivou poznámku a zvláště v oblibě má nečekané vyzrazování spoilerů a přeskakování z děje na děj, ale ve chvíli, kdy té drobné nezvyklosti ve stylu psaní přivyknete si vás kniha získá a i když Vám Smrtka vyštěbetá závěr knihy už někde za polovinou, od čtení vás to v žádném případě neodradí. Napětí nevymizí a příběh i nadále graduje. Po celou dobu se budete totiž cítit, jako byste tam doopravdy byli a jako by to byl váš vlastní příběh.

,,Za ty roky jsou viděla tolik mladíků, kteří
si mysleli, že se ženou na jiné mladíky.
Ale tak to nebylo. Hnali se ke mně."

Další věc, kvůli které jsem si knížku zamilovala byly postavy. Opravdu, všechny charaktery v knize jsou tak úžasně vystižené a lidské, že se s nimi téměř okamžitě sžijete. Stojíte vedle Liesel a z celého srdce si přejete, aby ji při krádežích nikdo nechytil a držíte palce jejímu kamarádovi, mladému Rudymu Steinerovi, aby se mu vyplnily jeho klukovské sny. Představujete si, jak úžasné by bylo, kdyby byl Hans Hubermann vás táta, hrál vám na akordeon a učil vás balit cigarety; jste přesvědčení, že na celém světě by nikdo nedokázal milovat více, než hubatá Rosa Hubermannová. O šíleném strachu, který budete mít o Žida jménem Max raději ani nemluvím. Zkrátka, v nacistickém Německu si nemůžete být jistí vůbec ničím.
Jako každý, kdo zná alespoň trochu historii jsem si byla vědoma v jak těžké situaci se všechny postavy nacházejí, (nacistické Německo přeci není žádný lunapark) a že to s nimi pravděpodobně neskončí příliš dobře. Přesto jsem se od začátku až dokonce snažila věřit v ten nejlepší konec. Kniha vám vlastně ani nedá na výběr. Je tak neskutečně milá a úsměvná, že si nemůžete za žádnou cenu připustit, že by skončila špatně. I přes nekonečnou krutost, kterou v sobě kniha skrývá se vám v ní vždy podaří nalézt stopy (někdy až děsivé) lidskosti. V tom se skrývá její krása.

Nakonec k tomu všemu věc, která mou lásku k tomuhle dílu úplně zpečetila: detaily. Všimejte si detailů! Kniha je jich od začátku do konce plná a co je nejúžasnější - všechny do sebe nakonec krásně zapadnou.

♣ ♣ ♣
Zlodějka knih vám ukradne srdce.
Dokonalost vtištěná do jedné knižní vazby. (Voní vaše Zlodějka knih tak krásně jako ta moje?) Já si prostě nemohu pomoci, musím tuhle knihu vychválit do nebes. Nemohu přijít na nic, co by mi ve Zlodějce knih chybělo. Tahle kniha má všechno: překrásnou obálku, promyšlený příběh, naprosto geniálního vypravěče, originální styl psaní a úžasně barvitě popsaný příběh, zajímavé postavy. Kniha je plná emocí, strachu, bolesti, ztráty, lidskosti i nelidskosti, války, soucitu, pomoci,...smrti. Příběh vás potěší, rozesměje i rozpláče, ale především si s vámi tak nehorázně pohraje a napne vás, že nebudete mít šanci knihu odložit. Takhle podle mě vypadá dokonalá kniha a s největší pravděpodobností se mi ji podaří u nás na škole i procpat k maturitě (jupí!). Já na ní prostě nemůžu najít nic špatného a ani nic takového hledat nechci, pro mě je bezchybná. U mě v knihovně má čestné místo a těším se, až si ji přečtu potřetí, počtvrté a budu ji číst do alleluia, tak! Určitě se ji k ní ještě hodněkrát vrátím, protože toho ve mně strašně moc zanechala. Je to prostě jedna z těch knih, u které bych potřebovala, aby měla tak o dva tísíce stránek víc. Nebo aby nejlépe nikdy neskončila. Prosím, přečtěte si ji. Když se vám nebude líbit a budete to považovat za ztrátu času, jsme ochotna to vzít na svědomí. Prosím, přečtěte si ji...

Hodnocení: 10/10
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Canéil Wolfbay | Web | 21. prosince 2014 v 17:34 | Reagovat

Přesně jak píšeš. Škoda, že není tlustší. I tisíc stránek by nebyl problém, kdyby obsahovaly zrovna tenhle příběh.
Smrt jako vypravěčka je děsivá. Zároveň... Je to zvláštní, dovídat se všechno z jejího pohledu. Zajímalo by mě, jestli něco jako takováto smrt doopravdy existuje, a jestli je opravdu taková, jako ve Zlodějce knih.
Ano, postavy jsou tam úžasné. Hlavně se mi líbí, že kromě Hitlera a ostatních německých darebů tam jsou jenom kladné postavy - nebo ne kladné, ale spíš takové, jaké by byly doopravdy. Že si autor na nic nehraje. Prostě posbíral lidi na ulici a vložil je do příběhu.
Marně bys hledala něco nedokonalého na Zlodějce knih, jedině snad to, že to není nekonečné. Ale to asi chtít nemůžeš...

2 Iris V. | E-mail | Web | 21. prosince 2014 v 18:42 | Reagovat

Wow. Díky tvojí recenzi mám vážně chuť si Zlodějku knih přečíst.
Mimochodem, jak to máš s filmy natočenými podle knih? Myslím jako jestli je porovnáváš, jestli musíš vždy nejdřív přečíst knihu a pak až se koukáš na film,..? Myslím, že právě Zlodějku knih nedávno zfilmovali (já to neviděla), proto mne tato otázka napadla.

3 Кристина Ж. | Web | 21. prosince 2014 v 20:02 | Reagovat

[1]: Také jsem nad tím přemýšlela. Přiznávám, že kdyby byla smrt taková, jako ve Zlodějce, vlastně bych si i přála ji vběhnout do náruče. A to ohledně ,,kladných" postav se mi taky strašně líbilo. Líbilo se mi, že nebyly přikreslené k dokonalosti, ba naopak byly zdůrazněny jejich slabosti a špatná rozhodnutí. Jsem ráda, že je pro někoho ta kniha stejně dokonalá, jako pro mě :-)
[2]: To je to nejhezčí, co můžu pod nějakou svojí recenzí najít, opravdu. Heh, abych se přiznala, Zlodějku knih jsem jako film viděla včera a mám k ní už rozpracovanou recenzi. Přiznám se, že jsem docela konzervativní čtenářka, které se z většiny filmů podle knih ježí chlupy. Porovnávám je opravdu hodně a s málo filmy jsem spokojená. A ano, opravdu vždy si první přečtu knihu. Už proto, že k filmům nemám takový vztah jako ke knize. Konkrétně filmová adaptace Zlodějky vypadá překrásně vizuálně, nicméně to nejkrásnější z knihy je úplně ořezáno do nějaké rádoby dojemné povídačky, která z lidí ždímá slzy. Krása a kouzlo příběhu úplně unikají. Nejspíše to nebude moc originální přístup, ale já zfilmovaným knihám moc nefandím.

4 Hay. | Web | 23. prosince 2014 v 1:23 | Reagovat

Ja mám Zlodejku prečítanú asi necelý mesiac, a je to jedna z mojich najobľúbenejších kníh. Jedinečná, úchvatná... Jednoducho nádherná. Rozprávača som v nej ocenila asi najviac :)

5 Bastera | Web | 4. ledna 2015 v 12:12 | Reagovat

Zlodějka knih je moje srdcovka, ačkoliv má i spoustu literárních mušek, je to taková ta knížka, na kterou se nedá jen tak zapomenout. Každý v ní vidí jen knihu o válce a odsuzuje, že tam nic moc není, ale ona je i o dospívání, poznávání světa skrz slova, o všech krásných drobnostech... :) Jsem ráda, že i Tebe zaujala. Film se mi líbil, ale nechápu proč změnily tolik věcí, tolik drobností, které knížku dělaly takovou jaká je, to mě opravdu zklamalo!

6 Кристина Ж. | Web | 4. ledna 2015 v 21:21 | Reagovat

[4]: Jú, jsem ráda, že se tolika lidem líbila. :-)
[5]: Musím se přiznat, že jsem si těch mušek vůbec nevšimla. Mně naprosto pohltila a našla jsem v ní tolik krásy, že mi všechny nedostatky unikla a i nadále unikají. Mně se ve filmu líbilo, jak byl nádherně barevně a vůbec vizuálně zpracovaný, ale bylo to tak neskutečně oškubané jen do jakéhosi dojemného uzlíčku smutných událostí, že to úplně postrádalo to nejhezčí z knihy. Celé to překrásné poselství se vytratilo.

7 naoki-keiko | Web | 10. ledna 2015 v 16:43 | Reagovat

No, já jsem se dostala s kamarádkou jenom filmu v kině, ale o knize uvažuji už dlouho a myslím, že bych jí jednou měla v knihkupectví donést až k pultu ;). Když je vypravěčem smrt, není to k zahození.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama