| Filmy | Knihy |

Ve stínu černých ptáků - Cat Wintersová

11. prosince 2014 v 13:45 | Кристина Ж. |  Knižní recenze
Autor: Cat Wintersová
Originální název: In the Shadows of Blackbirds
Překlad: Libuše Čižmárová
Nakladatelství: Jota
Rok vydání: 2014
Počet stran: 352 stran
Žánr: YA, romantická, mysteriózní, válečná

O téhle knížce jsem se poprvé dozvěděla díky videorecenzi od Rodaw, kde mě zaujala, protože já naprosto miluju knížky, které se odehrávají za první nebo druhé světové války a o pár týdnů později jsem ji našla u nás v knihovně v regálu s novými knihami a tak nějak jsem se už prostě nedokázala udržet. Přesto, o knížce píšu nejméně s 2 měsícovým odstupem. Kniha mě nenadchla tolik, abych se hned po dočtení vrhla na recenzi, nicméně nebyla tak nezajímavá, abych o ní nenapsala vůbec.

O knize:
Příběh se odehrává v roce 1918, tedy za první světové války, jejíž hrůzu ještě umocňuje španělská chřipka. Smrt čeká na každém rohu, lidé nosí přes ústa roušky a v ulicích leží rakve. Sanitky jezdí ve dne i v noci. Hlavní hrdinkou příběhu je šestnáctiletá Mary Shelley Blacková, která se stěhuje z Oregonu ke své tetě do San Diega. Lidé zde žijící jsou už válkou a ztrátou blízkých natolik zničeni, že se snaží vyhledávat útěchu ve spiritismu a mezi lidmi, kteří údajně dokáží duše mrtvých přivolat mezi živé. Jedním z takových je jistý Embers Julius, bratr Maryiného milého, které se pyšní tím, že dokáže zachytit duchy na fotografii. Mary k němu chová odpor. Dala by ruku do ohně za to, že je to podvodník. Brzy o tom však začne pochybovat. Když její milý náhle odejde do války, zůstane v ní prázdnota, která ji celou pohltilí ve chvíli, kdy se dozví, že Stephan padl. Mary se vystaví bouři, je zasažena bleskem a na malou chvíli umírá. Když se vrátí mezi živé, je všechno jiné. Mary je jiná. Vnímavější. Cítí intenzivně emoce jiných a pravidelně vidá Stephanova ducha, který ji prosí o pomoc, protože mu brání v odpočinku tajemní černí ptáci. Jsou duchové skuteční, nebo se Mary Shelley jen zbláznila z nešťastné lásky?

♣ ♣ ♣

Dřív než cokoliv musím knížce vynachválit do nebes její vzhled. Nejen že má překrásnou obálku, ale je nádherně zpracovaná i uvnitř a doplněna dobovými černobílými fotografiemi. Zkrátka, pastva pro oči!
Teď však ke knize samotné. Už od začátku vás knížka zahltí drobnými okouzlujícími detaily, kterým připíšete nějaký význam a začnete si je skládat do mozaiky. Jste nadšení, kniha je tak dobře promyšlená a rozvětvená! Zklamání se však dostaví v tu chvíli, kdy se dozvíte, že mnohé z těch detailů nikam nevedly a nebyly pro příběh vlastně vůbec klíčové a byly do děje vsazeny jen aby knížku trochu napěchovaly a příběh nebyl tak jednolitý. Co mě navíc nehorázně zklamalo bylo, že jsem se nedočkala žádného zvratu. Kupříkladu hlavní záporná postava. Záporná postava se objeví, vy víte že je záporná, sem tam udělá nějakou špatnou věc a záporná prostě zůstane. Konec příběhu.
Abych ale autorku a její knihu jen neseřvala (přece jen je to její prvotina), musím říct, že kniha má své kouzlo. Ze všeho nejvíce se to kouzlo asi skrývá v bledězelené barvě vojenských uniforem, v šedi zachmuřelého nebe a v bílých lékařských rouškách. Atmosféra je dokonalá a bez ní by se celý příběh úplně rozpadl. Když knížku čtete, máte doopravdy pocit jako byste tam byli, jako byste tam stáli a všechno viděli na vlastní oči a slyšeli na vlastní uši. Zároveň je téměř nemožné ji odložit. Je hrozně čtivá, styl kterým autorka píše je hrozně návykový, takže ji prostě musíte zvládnout jako jednohubku.
Ke konci se hlavní hrdinka přihlásí jako dobrovolní na pomoc k Červenímu kříži, což je z knížky moje nejoblíbenější část, protože se v ní setkáte se zmrzačenými vojáky, kterým chybí končetiny nebo přišli o rozum, s vojáky kteří umírají a tahle část na mě z knihy zapůsobila opravdu nejvíc.


Z knihy jsem bohužel nebyla nadšená tolik jako Rodaw. Asi jsem příliš náročný čtenář, ale když jsem ji za jedno odpoledne dočetla, necítili jsem radost ani smutek ani dojetí a celkově jsem měla pocit, že se v ní vlastně vůbec nic neudálo. Popravdě jsem očekávala, že se budu alespoň trochu bát, že budu brečet, že budu šílet napětím (možná bych měla knihám přestávat nasazovat tak vysokou laťku) a kniha moje očekávání prostě nesplnila a to jak dopadne mi bylo jasné už někdy v první třetině příběhu. Nicméně hlavní postava byla velice příjemná, svéhlavá a chytrá, sympatizovala jsem s ní. Ostatní charaktery se mi také líbily, i když byly dost průhledné, samotný příběh však tolik nezaujal. Na druhou stranu, i když si knihu asi už nikdy nepřečtu znovu, musím se přiznat, že mě hodně bavila a číst ji rozhodně nebylo mrhání času, protože paní Wintersová má naprosto úžasně zmáknutou válečnou atmosféru a nějaký dojem ve mně určitě zanechala. Nic převratného od ní neočekávejte a ona vás nezklame. Ne totiž úplně špatná, naopak. Takže tak na odreagování, kdo má rád přběhy o lásce trochu jinak, můžu doporučit!

Hodnocení: 6/10
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama